Příběh čaje - Michal Thoma

„I když je pojmenování Camellia sinensis, stanovené v 19. století význačným botanikem sirem Georgem Wattem, všeobecně uznávané, přesto se ještě poměrně často můžeme setkat s názvem Thea sinensis, jenž dal čajovníku švédský botanik Linné (1707-1778). “

„Rozlišení čaje podle barvy nálevu úzce souvisí se způsobem, jakým jsou lístky po natrhání zpracovány. Hlavní rozdíl tkví v tom, zda v čajových listech proběhne proces oxidace, v mnoha publikacích nesprávně označovaný jako fermentace. “

„Fermentace znamená kvašení, což je proces, který v čaji ani vzdáleně neprobíhá. Ve skutečnosti se jedná o oxidaci polyfenolů - špatně označovaných jako taniny -, která vede k chemickým změnám v čajových lístcích a způsobuje jejich tmavnutí. Černý, zelený, částečně oxidovaný a tmavý čaj se liší způsobem i dobou oxidace. “

„Legendární Tygří pramen. Pokud si připravíte Lung ťing z vody tohoto pramene, získá prý neopakovatelnou chuť a vůni.
Pověst říká, že kdysi bylo velké sucho, všechny studny vyschly a zoufalí lidé ve dne v noci prosili rozhněvaná božstva o déšť. Činil tak i poustevník žijící ve skalách nad vesnicí. V době, kdy už všichni propadali beznaději a chtěli místo opustit, zpozoroval poustevník dva tygry, kteří vyběhli z lesa. Zastavili se a zařvali tak, až skála, u níž poustevník právě meditoval, pukla. Z průrvy vytryskl průzračný pramen. Lidé byli zachráněni.“

„Černý čaj je oxidován nejvíce - přes polovinu jeho polyfenolů je zoxidováno. Obsahuje tedy jak okysličené, tak neokysličené (přírodní) polyfenoly. Ty okysličené vytvářejí chuť, barvu a aroma černého čaje, zatímco přírodní polyfenoly dodávají nápoji charakteristickou trpkost, která stimuluje činnost slinných žláz a zahání žízeň. “

„Zelený čaj procesem oxidace vůbec neprochází, a zachovává si tak všechny přírodní polyfenoly. Po otrhání se čajové lístky nechají nanejvýše dvě hodiny ve stínu zavadnout, nebo se začnou ihned zpracovávat - čili deenzymovat. Záleží na místních zvyklostech a druhu čaje. Oxidaci je zabráněno opražením na pánvi (nejčastější metoda používaná v Číně), propařováním (jež se používá u japonských čajů) nebo pečením. Poté se lístky tvarují a suší, obvykle několikrát za sebou“

„Oolong - je částečně oxidovaný čaj. Sběr lístků na jeho výrobu musí proběhnout v okamžiku jejich plné zralosti, aby čajový nálev získal svou pověstnou vyváženou chuť. Na rozdíl od ostatních čajů se nasbírané čajové lístky nechávají zavadnout na přímém slunci. Pak jsou nasypány do velkých a vzdušných otočných válců spletených z bambusu, kde jsou přetřásány tak dlouho, až se na povrchu lístků rozruší buněčné membrány a čaj začne oxidovat. Jedinečnost této metody spočívá v tom, že oxidace zasahuje pouze okraje čajových lístků a zbytek neporušené buněčné struktury si zachovává přírodní polyfenoly. “

„Pro výrobu čajů se používá dvou, tří, v případě výroby oolongů či čaje typu Pchu-er až pěti lístků přilehlých k výhonku. Výhonek (pupen) se označuje jako tip a bývá porostlý bílým chmýřím. K výhonku přiléhá první čajový lístek, orange pekoe, ze kterého je nejkvalitnější a chuťově nejvýraznější čaj, druhý lístek pekoe už poskytuje čaj střední jakosti a zbylé tři lístky pekoe souchong, souchong a congou patří k nižším třídám. Na jakostní černé a zelené čaje se uštipuje jen výhonek a první dva lístky, poeticky nazývané dva lístky a srdíčko. Na nejlepší čaje se uštipuje pouze výhonek a přilehlý lístek. Na dobrý oolong a Pchu-er se dá použít všech pěti lístků. “

„Bílé čaje obsahují rozhodující množství ochmýřených, dosud nerozvinutých tipsů spojených s několika nedorostlými lístky. Dříve se bílý čaj získával z divokých čajových stromů, které se dnes daří pěstovat ve formě zákrsků. Po nasbírání se lístky nechají zavadnout a přetřásáním na platech se mírně pomačkají. Tím se naruší buněčné membrány, což vede ke slabé oxidaci, brzy přerušené propařením či sušením. “

„Existuje několik čajů, které se vymykají jakémukoli zařazení, neboť jsou kategoriemi samy pro sebe. Patří mezi ně i japonská mačča. Tento neuvěřitelně jemný zelený pudr se řadí k nejpečlivěji pěstovaným a zpracovávaným čajům na světě. Práškový čaj pochází z Číny dynastie Sung (960-1279), nicméně dnes už se produkuje pouze v Japonsku a v malé míře i na Tchaj-wanu, kam však byla technologie výroby a pěstování přenesena Japonci za jejich dlouhé okupace ostrova. “

„Velmi dobré lisované čaje se vyrábějí v čínské provincii Jün-nan. Odtud také pochází proslulý čaj Pchu-er, který sice existuje i v podobě lístků, nejčastěji však bývá slisován do cihel, koláčů nebo misek. Pojmenování Pchu-er je odvozeno od názvu města a okresu, kde se tento čaj zpracovával už v době dynastie Tchang (618-907). Někdy jsou pod tímto jménem uváděny i čaje jiného druhu. Pravý Pchu-er je však nezaměnitelný a zcela výjimečný. “

„Čaj je velice náchylný k vstřebávání nejrůznějších vůní i pachů. Proto se při jeho výrobě až úzkostlivě dbá na vyloučení všech možných nežádoucích vlivů. Lidé, kteří pracují při sběru lístků a v čajových továrnách, nesmějí používat parfémy nebo jíst silně aromatická jídla.
Této vlastnosti čaje se využívá k jeho dodatečnému upravování. Rozlišujeme tři druhy takto upravených čajů:

1. čaje aromatizované přírodními vůněmi (ovoněné) - zpracované tradiční metodou za pomoci čerstvých květů jasmínu, magnólie, pomerančovníku, lotosu, růže, ibišku, chryzantémy…
2. čaje aromatizované esencemi - ať už přírodního či chemického původu
3. čaje ochucené - částmi sušených plodů nebo kořením, například mandlemi, sušenými jablky, rozinkami, zázvorem, kokosem, skořicí, hřebíčkem…“